Historie a kultura

Starověké dějiny

Obeidská kultura (5500–3800 př. n. l.)

Jedná se o nejstarší dosud známé období v historii Ras Al Khaimah. Nedaleko Al Jazirah Al Hamra byly objeveny obrovské zbytky staveb a venkovních střech. Tyto ruiny svědčí o raném období lidského působení v této oblasti.

Kromě toho byly ve stejné oblasti nalezeny také zbytky keramiky, korálky, sítě a kamenné nástroje. Jsou dobrým dokladem dávné existence beduínských obyvatel pouště, kteří v zimě žili na pobřeží. Úlomky keramiky, které připomínají keramiku a hliněné nádoby nalezené v Mezopotámii ve stejném období, jsou živým důkazem přímých obchodních vztahů mezi oběma oblastmi. V oblasti Khatt objevili archeologové při vykopávkách také historická naleziště, která obsahovala žulové nástroje, jež patřily do stejné doby.

Období Haffet (3200–2600 př. n. l.)

Pro tuto dobu jsou charakteristické nalezené ruiny hrobů a hrobek, které byly vystavěny na vrcholcích vysokých hor. Byly zhotoveny z místního kamene, měly tvar včelího úlu a skládaly se z jedné nebo dvou malých místností. Byly objeveny v oblastech Khatt, Wadi al-Bih a Wadi al-Qarw.

Civilizace Umm al-Nar (2600–2000 př. n. l.)

Civilizace Umm al-Nar existovala v polovině třetího tisíciletí před naším letopočtem. Bylo to pravděpodobně nejdůležitější období ve vývoji civilizace v SAE. Z důkazů vyplývá, že v tomto období kvetl obchod mezi Mezopotámií a Údolím Indů (jihovýchodní Írán). Tyto oblasti dohromady tvořily velkou a rozsáhlou obchodní síť, a zejména vysoce kvalitní keramika, kterou byly proslulé, se prodávala i ve velmi vzdálených končinách. Toto období je známé svými kruhovými hroby, jejichž vnější stěny byly postaveny z hladkých leštěných kamenů s rytinami. Každý hrob byl rozdělen na místnosti a sloužil k pohřbívání generací lidí. Archeologům se v těchto hrobech podařilo objevit ostatky více než stovky těl. Největší hrob byl nalezen v oblasti Shamal. Má průměr 14,5 metru a na přední straně je kámen s vyrytým obrázkem lidské nohy. V roce 1988 byl objeven další hrob v údolí Menaie v severní oblasti Ras Al Khaimah.

Období kultury Wadi Suq (2000–1600 př. n. l.)

Nejpozoruhodnější archeologické nálezy z této doby představuje 15 obrovských hrobů v oblasti Shamal, které tvoří největší pravěké pohřebiště v oblasti. Další hroby byly v roce 1976 objeveny také v oblastech Ghaleelah, Al Qirm, Al Rams, Qarn Al Harf, Khatt a Athan. Výkopové práce a výzkumy těchto hrobů probíhaly v letech 1985–1990. Většina hrobů ve Wadi Suq byla obrovská a byla postavena nad zemí. Jejich základy byly vystavěny z vápence. Osobní věci a pozůstatky nalezené v těchto hrobech jsou v současné době vystaveny v Národním muzeu Ras Al Khaimah. Patří k nim malované poháry, plechové nádoby a kamenné hrnce s drážkami, hrnce s pokličkami, osobní šperky (zejména korálky), kovové nástroje a zbraně.

Pozdní doba bronzová (1600–1250 př. n. l.)

Druhá polovina druhého tisíciletí př. n. l., pozdní doba bronzová, je známa ze sídliště v oblasti Shamal, které bylo částečně odkryto německou misí univerzity v Göttingenu. Bylo postaveno na úpatí do výšky se tyčících hor a nese stopy tzv. arského stylu bydlení, který byl ještě před 50 lety pro Spojené arabské emiráty typický. Velké množství mušlí a rybích kostí nalezených v této oblasti svědčí o tom, že lidé byli při hledání obživy odkázáni na potok, který byl pravděpodobně nedaleko. Datle a zvířecí kosti nalezené v této oblasti naznačují, že v tomto období bylo běžné i zemědělství.

Doba železná (1200–300 př. n. l.)

Doba železná je zde nejlépe známa z nálezů z jižní části Ras Al Khaimah, kde byla objevena řada hrobů. Některé z nich byly podlouhlé, se čtyřmi místnostmi, jiné měly tvar podkovy a další byly kruhové. Archeologové v nich objevili malované pánve a velké množství kamenných rytých zdobených hrnců z chloritu. Jedním z nejvýznamnějších nálezů byl kámen s rytinou fénixe. Obraz tohoto imaginárního ptáka se podobal kresbám v asyrských palácích v severním Iráku. V severní části Ras Al Khaimah se nacházejí dvě osady mající podobu pahorku. Osada Khatt byla objevena v roce 1968. Druhá osada se nachází v oblasti Shamal.

Helénská a parthská éra (300 př. n. l. – 300 n. l.)

Pozdější předislámská doba, helénské a parthské období, je patrná i v severních částech. Průzkumné projekty zahájené ministerstvem starožitností a muzeí vedly k objevu některých historických památek v severních i jižních okresech Ras Al Khaimah. Mezi tyto lokality patří jednotlivé hroby a znovu použité staré hroby nalezené v oblastech Shamal, Asimah a Wa’ab / Wadi Muna’i.

Éra sasánovské okupace (300 n. l. – 632 n. l.)

Sasánovská okupace Ras Al Khaimah je nyní stále zřejmější. Tým archeologů objevil na ostrově Hulaylah malé sídliště, které bylo obýváno v sasánovském období. Nedávno byly v Khatt nalezeny další dvě lokality. Nejvýznamnějším objevem této éry během třífázové průzkumné kampaně byla sasánovská citadela. Byla postavena především proto, aby okupanti měli plnou kontrolu nad úrodnými pláněmi na severu Ras Al Khaimah. Tato památná budova byla opuštěna, když byl v oblasti SAE přijat islám. Pro rané i pozdější islámské období je Ras Al Khaimah nejvýznamnějším emirátem z hlediska archeologického dědictví. Historie prvních staletí islámu je dobře viditelná v oblasti Kush a na ostrově Hulaylah.

Éra Abbásovců (750–1250 n. l.)

V tomto historickém období vznikla velká sjednocená islámská říše a nastal obrovský rozvoj obchodu s východní Asií. Ztělesněním tohoto období jsou malé lokality v Arabském zálivu. Přítomnost dvou z těchto lokalit v Ras Al Khaimah pomohla emirátu hrát důležitou roli na rušné obchodní cestě v rané islámské éře. Jedním z těchto míst byl Al Khoush, hrad opuštěný Sásánovci během islámské expanze v této oblasti. Po nich se do něj vrátili lidé, kteří zde žili dalších sedm století. Druhé místo se nachází na ostrově Hulaylah. Bývala to stavba z palmových listů. Její ruiny jsou skromné a nevýrazné, ale jsou považovány za historicky velmi významné. Obě místa byla známá jako součást Julfaru, starého města, o němž dobře vědí muslimští cestovatelé a geografové. V těchto dvou oblastech byly nalezeny některé abbásovské keramické nádoby a čínské porcelánové hrnce dovezené z Iráku i odjinud. Starověké památky nám ukazují, jak dalece se obyvatelé Julfaru v té době zajímali o obchod a zabývali se jím.

Pozdější islámská éra (14.–19. století)

V polovině čtrnáctého století byly Kush a ostrov Hulaylah opuštěné. Lidé se začali usazovat na písečných plážích u pobřeží. Tato oblast se nazývala Julfar. V roce 1968 ji objevil slavný archeolog Piatris. Do oblasti byla vyslána řada archeologických expedic z Francie, Velké Británie, Japonska a Německa. Všechny dokládají, že Julfar byl od čtrnáctého do sedmnáctého století rozsáhlou osídlenou oblastí. Město bylo postaveno z pálených hliněných cihel a chráněno 2,5 metru silnou a 4 metry vysokou hliněnou zdí. Bylo to hlavní obchodní centrum v dolní části Arabského zálivu. Julfar byl známý svým rozsáhlým a prosperujícím obchodem se vzdálenými oblastmi. Zdejší nálezy porcelánu a keramiky byly dovezeny z arabských a evropských zemí. Bylo to rodné město slavného arabského mořeplavce Ahmada Ibn Majida, kterému se přezdívalo „Lev moří“. Julfar byl proslulý svou kvalitní keramikou vyráběnou v oblasti Shamal a v údolí Haqeel, jež patřily k hlavním střediskům výroby a prodeje keramických nádob v zemích Perského zálivu. Hrnčířský průmysl zde převládal více než 500 let, poslední hrnčířská pec byla v údolí Haqeel opuštěna před 30 lety.

Nedávná historie (19.–20. století)

I novější dějiny (19. a 20. století) jsou dobře dokumentovány v Národním muzeu Ras Al Khaimah. V posledních letech provedl odbor památek a muzeí několik průzkumů s cílem shromáždit údaje o tradičních stavbách. Při průzkumu bylo zaznamenáno 75 stojících věží zbudovaných z hliněných cihel nebo kamene a malty. Nedávný výzkum týkající se existence starých mešit odhalil více než 20 objektů starších 30 let. Byly zaznamenány, zmapovány a vyfotografovány belgickým týmem a odrážejí jedinečnou a významnou architektonickou tradici náboženských staveb ve Spojených arabských emirátech obecně a v emirátu Ras Al Khaimah zvláště.