Od pravěku hrály perly v životě lidí zásadní roli; mnoho jich bylo objeveno na neolitických nalezištích po celých Spojených arabských emirátech. Al Jazeera Al Hamra je jediná přežívající historická vesnice lovců perel v celé oblasti Perského zálivu, ostatní byly zbořeny po objevení ropy. Al Jazeera Al Hamra znamená v překladu z arabštiny Červený ostrov.
Al Jazeera Al Hamra zahrnuje všechny tradiční prvky, které se v takovém sídlišti očekávají, včetně pevnosti a strážních věží, mešity, tržiště a rozlehlých paláců různých architektonických provedení. Najdeme zde směsici stylů obytných objektů: od malých jednoduchých domků přes budovy s vnitřním nádvořím a dvoupatrové domy až po velké rezidence, které patřily bohatým obchodníkům s perlami. Budovy byly postaveny tradičním způsobem s použitím místních materiálů, jako jsou korály a fosilní plážové horniny, trámy z mangrovníků, kmeny datlových palem, střešní krytina, rohože a lana a vrstvy mušlí pro odvodnění.
Na přelomu století měla vesnice asi 500 domů a obýval ji kmen Zaabů. Šejk Rajib bin Ahmed Al Zaabi, vládce Al Jazeera Al Hamra v roce 1820, byl jedním ze čtyř nezávislých signatářů původní smlouvy z roku 1820 mezi Truciálními státy a Brity po bitvě u pevnosti Dhayah v roce 1819.
Al Jazeera Al Hamra byl kdysi přílivový ostrov rozdělený na dvě části, menší severní část Umm Awaimir a jižní část Manakh. Až do krachu lovu perel ve 20. letech 20. století udržoval kmen Zaabů flotilu 25 lodí pro lov perel a choval asi 500 ovcí a 150 kusů dobytka.
Archeologové zaznamenali objev starobylé mešity Al Jazeera Al Hamra s 20 kopulemi, která je zobrazena na britské mapě z roku 1820. Domy byly spojeny s náměstím a vesnickou mešitou úzkými uličkami. Architekti kombinovali hladké a ornamentální oblouky a další dobové dekorativní prvky propracovaných stěnových omítek. Budova s větrnou věží je učebnicovým příkladem lapače větru, v místním jazyce nazývaného barjeel, pasivního větracího a chladicího systému. Vesnice Al Jazeera Al Hamra je zapsána na předběžném seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a představuje tisíce let starou klasickou architekturu různých společenských vrstev jako ukázku urbanismu Středního východu.
Po objevení ropy byla v letech 1968 až 1971 vesnice Al Jazeera Al Hamra svými obyvateli opuštěna.
Skanzen je bez personálu, proto doporučujeme opatrnost. Mnoho budov je v troskách nebo v havarijním stavu. Žádáme návštěvníky, aby na budovy nelezli a nevstupovali do nich, protože mohou být nestabilní. Z chráněného prostoru je zakázáno cokoli odnášet a z bezpečnostních důvodů se doporučuje jej navštěvovat pouze za denního světla.
Already have an account? Sign in
